Můj příběh
... jak Ježíš vstoupil do mého života?
Jak vše začalo?
Vyrostl jsem, díky Bohu, v dobré rodině s křesťanskými kořeny. Pamatuji si, že jsme v mém dětství občas chodili do (velmi tradičního) křesťanského sboru. Toto vše mě samozřejmě značně ovlivnilo a jak díky rodičům, tak těmto prvním krůčkům víry, jsem v životě nikdy nepochyboval o tom, že je Bůh. Můj život však v souladu s touto vírou nebyl, což říkám ke svému zahanbení, ale také proto, že pouhá víra v Boží existenci ještě neznamená, že Boha známe nebo že s Ním máme osobní vztah.
I přes skvělou rodinu, zázemí a možnosti jsem se v období puberty začal víc a víc zaplétat do hříšného způsobu života. Po 20 roku života se v mém srdci objevila touha po úspěchu v nejrůznějších podobách a do mého života víc a víc přicházela pýcha. Dary a talenty (které má člověk od Boha, aby Ho oslavil) jsem toužil použít pro svůj úspěch. Vlastní dočasné úspěchy a vítězství však nepřinesly trvalý pokoj ani naplnění.
Hledání Boha a touha po Pravdě
Po 25 roku života jsem se začal velice zajímat o duchovno a spiritualitu. Víc a víc mě to vše začalo fascinovat a v mém srdci se objevila veliká touha po pravdě. Co je po smrti? Má život nějaký smysl?
Poměrně poctivě jsem četl mnoho knih, článků, studoval různé směry i náboženství. Zaujala mě myšlenka spasení, věčného života a poznání Boha, byť jsem v té době moc nevěděl, co to znamená.
S odstupem času mohu napsat, že v tomto období jsem sem hledal Boha a spásu duše svoji vlastní silou po vlastních cestách – snahou sebe zlepšení, konání skutků dobra, studiem a různými duchovním úsilím. Vědomě jsem se dovedl trochu lépe ovládat, ale o nějaké význačném sebe zlepšení, například v oblasti sobectví a lásky, nebyla řeč. Za to jsem byl schopen vést nejrůznější duchovní debaty a ve své neuvědomělé pýše rozebírat kdo má pravdu a kdo nikoliv. V mém osobní životě se mi dařilo, neměl jsem zdravotní, finanční, ani jiné problémy. Zásadním požehnáním byl okamžik, kdy jsem poznal svou budoucí ženu, Janu.
S Jančou jsme duchovně hledali spolu (bylo to jedno z jednotících témat našeho vztahu), a právě spolu jsme se koukali i na starý film „Ježíš“, kde na konci byla i modlitba přijetí Ježíše do života. Pamatuji si, jak jsem se v duchu tu modlitbu modlil. To bylo moc důležité, protože jsem hledal pravdu a Pravda (Ježíš je v Bibli označován za Pravdu, tedy Pravda je osoba, ne názor) si dávno před tím hledala mě.
Právě osoba Ježíše Krista mě stále víc a víc fascinovala a zajímala, byl jsem ke Kristu doslova přitahován. Četl jsem si trochu evangelia, ale moc jsem tomu nerozuměl. Stále jsem v tom chtěl vidět nějaké staré a tajné poznání a unikala mě jednoduchost evangelia. Ve své pýše jsem měl problém přijmout Boží milost v podobě odpuštění svých hříchu, stále jsem myslel, že si vstup do nebe musím nějak zasloužit a odmakat.
Dost mně vadil také můj tehdejší pohled na církev (pohled utvářený pohledem světských médií). Vůbec jsem neměl představu co je církev a jaká může být doopravdy. S Ježíšem jsem však problém neměl a stále víc a víc jsem se o Něj zajímal.
Trvalo to však ještě snad 2-3 roky než jsem Ježíše opravdu poznal a dostal zjevení, kým On opravdu je. Tyto roky byly plné mého hledání, duchovního usilování, vlastní snahy zlepšit se, nejistoty a absence pokoje. V životě se mi jinak dařilo, ale něco zásadního v mém životě chybělo. Stále víc a víc jsem si uvědomoval, i díky čtení Bible, vlastní hříšnost a nedostatečnost, ale moc jsem nevěděl co s tím. Kříž Ježíše jsem stále nechápal, respektive jsem odmítal to, že by to takhle „jednoduše“ mohlo fungovat.
Zachraňující milost a obrácení
Přibližně v polovině roku 2015 se událo něco velmi podstatného. Po určitých nepříjemných událostech jsem se opět začal více zamýšlet nad osobou Ježíše Krista, přímo nad Ním a jeho životem. Když jsem to dělal, začal jsem vnímat ohromnou lásku a pokoj. Toto jsem občas již zažil během mého duchovního hledání, ale až tady jsem si uvědomil, že to vždy mělo zásadní spojitost s tím, když jsem svou mysl a srdce „zaměstnával“ Ježíšem.
Zmíněný pocit nebeského pokoje byl tentokrát tak silně s osobou Ježíše Krista a živou nadějí, která se mi v Něm náhle objevila. Přítomnost této lásky, pokoje a naděje se mi vnitřně v jistotě „spojila“ s osobou Ježíše Krista. Zpětně mám za to, že ač to bylo patrně dílo okamžiku, můj duch pocítil „dotek“ živého Boha, mé „oči se otevřely“ a já prvně poznal a uvěřil v živého Ježíše Krista v pravdě.
Lépe to asi nejsem schopen slovy popsat, bylo to jako když Vám obživne „naděje“. To, co jste tak dlouho hledali – a často si mysleli, že už to máte a znáte – najednou teprve nacházíte a dostáváte. Doslova a do písmene se na mě naplnilo toto slovo, které jsem až po roce objevil v Bibli „Neboť Bůh, který řekl: ‚Z temnoty ať zazáří světlo,‘ zazářil v našich srdcích, aby osvítil lidi poznáním Boží slávy v osobě Ježíše Krista.“
Právě toto „poznání pravdy“ – Boží zjevení slávy Ježíše Krista a následná živá víra v mém srdci v Ježíše jako Božího Syna bylo tím největším zázrakem (nikoliv pocity, které tento předěl v mém životě doprovázely).
Od té chvíle se během několika dní mnohé změnilo. Objevila se ve mně jistota, že je zde osobní, živý a pravý Bůh, který se mi ze své milosti dává poznat v osobě Ježíše Krista. Avšak nyní to nebyl „teoretický“ Kristus, jak jsem se jej roky snažil poznat z duchovních knih, ale najednou to byl pro mě reálný, živý Ježíš, Boží Syn – Bůh i člověk zároveň, Král králů a Pán pánů, ale zároveň i blízký přítel, někdo komu na mě záleží, kdo se o mě zajímá a kdo mě miluje!
Prázdno někde uvnitř mě bylo zaplněno něčím, co tam dříve nebylo. S Ježíšem vstoupil do mého života samotný Bůh, ne obrazně, ale skutečně – a to v Duchu Svatém, který je mi nyní kdykoli „k dispozici“. Pozn.: Právě Duch Svatý mi, stejně jako miliónům křesťanům, dokazuje pravdu o vzkříšeném Ježíši. Přesně jak je to zaslíbeno v Novém zákoně, tak se to děje v životech miliónů lidí. Poznal jsem, že celou dobu jsem měl hledat a stát pouze o vzkříšeného Ježíše, který zemřel za naše hříchy a byl vzkříšen – tedy žije! Uvědomil jsem si, že celou dobu mě Ježíš volal, celou dobu mě „hlídal“, pracoval se mnou , avšak ponechával mi svobodu v jednání i hledání. Nakonec mi sám Bůh dokázal to, co je napsáno v Bibli, tzn. že Ježíš Kristus je tou jedinou záchranou pro člověka a jedinou cestou k Bohu Otci.
Až po delší době jsem si uvědomil, jak jsem před lety při zhlédnutí filmu Ježíš potichu řekl Bohu modlitbu, která zní na konci filmu. Jsem naprosto přesvědčen, že právě toto mé konání mělo zásadní vliv na věci, které se pak děly. Skrze tuto modlitbu jsem dal Ježíši „právo“, aby zasahoval do mého života.
Bůh mi dal víru v Bibli jako své živé Slovo a to najednou ke mně začalo mluvit, zcela jinak než předtím! Sám autor Písma – Duch Svatý, mi začal Boží Slovo ukazovat ve světle pravdy a dokonce jej začal „oživovat“ v mém nitru.
Všechny tyto události a změny mě vedly k tomu, že jsem „na kolenou“ vyznal Ježíše Krista nejen za svého Spasitele, ale i Pána a svěřil Mu svůj život. Od té doby Jej chci následovat a žít vírou v Něho. Od té doby chci Ježíši důvěřovat, vkládat na Něj své starosti a sdílet s Ním své radosti. Vím, že Ježíš je v mém životě a VŠE se mění!
Co se u mě změnilo?
Jakmile jsem začal ve svém životě vyzdvihovat Ježíše Krista jako Božího Syna stalo se následující. Z neznámého, abstraktního a stále vzdáleného Boha se stal živý a reálný Bůh, který mi je stále niterně na blízku, vede mě a slyší mé modlitby. Strach a neklid v srdci vystřídal Boží pokoj, který přesahuje vše, co může nabídnout svět. Bůh se stal mým skutečným Otcem a Ježíš Kristus mým Pánem a Spasitelem, ale zároveň i mým milovaným starším bratrem. Bůh mi dal jistotu, že mě díky mé víře v Ježíše přijal, učinil mě Božím dítětem a vnesl do mého života pokoj, naději a lásku.
Strachy a obavy ze smrti (i z toho co bude po ní) kompletně zmizely. Nejistotu, úzkost a pocit vzdálenosti od Boha začala nahrazovat radost, naděje, Boží pokoj a hmatatelná láska plynoucí z živé přítomnosti Boha v mém životě. Oproti minulosti, kdy jsem se točil ve zmatku světa, strachů, závislostí a vnitřních nejistot, mi Bůh ukázal směr a daroval jistotu, že jdu správnou cestou, na které mi Bůh „zázračně“ pomáhá, vyučuje, posilňuje, ochraňuje a provází. Jako mnoho dalších znovuzrozených křesťanů dosvědčuji, že mám pokoj s Bohem. Přítomnost vnitřní síly, radosti a pokoje v denních těžkostech jsou důkazem skutečného obrácení a působení Ducha Svatého v nitru člověku. „Mé jho je totiž příjemné a mé břemeno lehké.“ (Matouš 11,30) Samozřejmě, občas musí přijít zkoušky a pokušení, hlavně proto, aby člověka uvedla do ještě větší pokory a odevzdanosti Bohu. I když věřící člověk zhřeší, Duch Svatý jej vede k pokání a vyznáš-li dané provinění, Bůh ti skrze kříž a prolitou krev Pána Ježíše okamžitě odpouští. Není situace, ve které by milující Bůh svému dítěti, pokud se na Něj v lásce obrátí, nepomohl. Kristovu přítomnost, Jeho lásku a pokoj bych moc přál zažít každému člověku. Často mě Bůh zalévá doslova „fyzicky citelnými“ proudy lásky, to se nedá slovy popsat (snad jen, jaké to asi bude jednou v nebi?). Víš, tohle takto detailně popisuji proto, že to co čteš (a ještě mnohem víc) má Bůh i pro tebe, budeš-li chtít a rozhodneš-li se pro Ježíše.
Bůh změnil a mění mé touhy – to, bez čeho jsem nedovedl dříve být, bez toho se dnes obejdu. Do čeho jsem se dříve snažil vpasovat vlastní silou, k tomu nyní přirozeně inklinuji. Toužím po tom, abych se svým životem Ježíši „líbil“, modlím se za to, aby mě proměnil a On tak skutečně koná! Bůh mění mé srdce a obnovuje mě svým Duchem. A to vše zaslíbil každému, kdo se poddá pod panství Pána Ježíše a přijme vírou to, co Kristus pro něj udělal (totiž, že zemřel i za jeho hříchy a byl vzkříšen). Věřím, že právě vnitřní změna v člověku je znakem „nového duchovního narození“, kdy se z přirozeného dítěte světa, které žije nezávisle na Bohu, stane Boží dítě, které touží jednat podle Boha, a které nezemře navěky (Jan 3:16).
Od té doby si z lásky k Bohu velice přeji zvěstovat Ježíše a Boží evangelium druhým, protože Ježíš Kristus je ta jediná CESTA k pravému Bohu a VĚČNÝ ŽIVOT sám. „Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život.“ Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14,6) Modlím se, aby co nejvíce lidí v živého Ježíše Krista a Jeho oběť uvěřilo, přijalo tuto Boží milost spasení a získalo tak věčný život. „Amen, amen, pravím vám, kdo věří ve mne, má život věčný.“ (Jan 6,47) S vírou v Pána Ježíše je spojeno i poddání svého života pod vládu Ježíše Krista a jeho následování. Život člověka pak totiž konečně dostává věčný smysl a veškeré události lze spatřovat v novém, Kristově, světle. On řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8,12)
Bůh mě vysvobodil z mnoha závislostí (např. alkohol a mnoho dalšího) a dává mi sílu mocí Ducha Svatého vítězit nad hříchem a slabostmi těla, přesně jak je zaslíbeno v Bibli. Bůh mě vede dále a i proto jsem, přes počáteční pochyby o nutnosti pokřtění, v roce 2016 stvrdil svůj nový život a víru v Ježíše ve vodním křtu. Když udělám chybu, vím, že Bůh to se mnou nevzdává a trpělivě mě „formuje“ do podoby svého Syna. To píši ne abych se chvástal, ale jako svědectví, že Pán Ježíš je dokonale věrný a jeho milost úžasná. „Věrný je Bůh, skrze něhož jste byli povoláni do společenství jeho Syna Ježíše Krista, našeho Pána.“ (1.Korintským 1,9)
Od doby mého obrácení Pán Bůh odpovídá na mé modlitby, promlouvá ke mně, zázračně žehná, uzdravuje a je štědrý i v darech Ducha Svatého. Za těch několik let s Ježíšem jsem viděl mnoho nadpřirozených uzdravení a Bohem dotčených lidí (nejprve na ulici, kdy svolili k modlitbě, později víc a víc i v rámci církve a dalších služeb), prožil mnohé zázraky i naplněná proroctví. Bůh požehnal i mé manželství a jsem Mu vděčný za svou ženu, která rovněž uvěřila a čtyři děti, které nám dal. Bůh nás přivedl do křesťanského shromáždění věřících, kde je přítomný Duch Boží a věrnost Bibli jako Božímu slovu.
Pokud bych měl na závěr život s Ježíšem nějak shrnout, pak bych použil slova „nadpřirozený život“. S Ježíšem je to fakt jízda. Bůh (pokud se Mu podřídíš) ti je schopen dát mnohem víc, než to oč Ho prosíš, a dokonce víc, než si umíš představit! Jdi s Ním do toho, nebudeš litovat!